Magdalena se rozkošnicky protahuje ve starém ušáku. Je jí dobře. Ještě před hodinou se s Lubošem milovali. Teď se Luboš zase vrátil k malířskému stojanu. Plátno napjaté na rámu ho provokuje, Luboš musí narušit tu bílou nevinnost. S paletou v ruce, s cigaretou v puse vrhá na plátno barvy - zelenou, rudou, žlutou... Co z toho nakonec bude? To asi...
"Měl by ses léčit, Pavle. Práce je tu jako na kostele. Ze všeho nejmíň teď potřebuju, aby ses mi po kanclu, motal pod parou," vytýkal mu toho pondělního rána, nadřízený. "Jako by nestačilo, že jsme ve skluzu. Koukej se dát dohromady. Nemám zapotřebí se kvůli tobě, nechat jebat."
A je to tady! Kateřina si otráveně povytáhne roušku až na nos a blíží se k pokladně
supermarketu. Mobil se jí rozzvonil, když do vozíku ukládala poslední nákup - pět
lahví červeného vína. Hygienická stanice! A oznámení, že vzhledem ke styku s covid
pozitivní osobou musí okamžitě do karantény.
U pokladny Kateřina vyloží svůj nákup. Po...
Můj nejlepší kámoš je Bizon. Nosí americkou bundu s velkým buvolem na zádech a je pořád v pohodě. Má svaly, protože hraje fotbal za Baník. Chodí s Markétou Arnoštovou. Vždycky, když se vidíme, tak se pozdravíme pěstí o pěstí jako kámoši.
Momentálně řešíme, jak dostat na tuto stránku všech 23. dílů ve formátu mp3 a nezaplnit přitom přidělený prostor na serveru.
Karel Macháček starší se pohodlně uvelebil v křesle a pozoroval manželku, kterak opatrně přináší kávu a pokládá na konferenční stolek. Zdržel se trochu v práci a byl unavený. Pracoval jako hradlař na dole Čs. armády. Často ho napadlo, jak je ten svět divný. Kdysi učil na pedagogické fakultě v Ústí nad Labem, ale svými názory nerespektoval požadavky...
Bylo mu pouhých šestnáct let. Rádoby chlapské řeči o holkách mu přišly trapné. Neúčastnil se jich. Bylo to jen tušení... Stín...
A pořád to teče. Ještě jednou to zkusím zalít horkou octovou vodou... tak teda nic. Mělo by to jít nějak rozdělat, třeba tam někde bude těsnění, a třeba už je úplně v háji. Už mě to fakt nebaví. Prostě mě to vyčerpává, být tátamáma. Opraváře ale shánět nebudu, kde bych na něj vzala. Dvě stovky by si neřekl. Jak to ten táta doma jenom dělal?...
Prokletí deváté symfonie
Věnuji manželce Anně, Olze Cichoňové,
Aleně a Milošovi Ježilovým, Ivaně Janečkové,
Jiřímu Hlobilovi.
Před časem se mu život obrátil naruby. Po dvou letech se rozešel s přítelkyní a poslední kapkou byla výpověď v práci. Ve firmě, kde byl zaměstnán, došlo k masivnímu propouštění. Pracoval tam krátce a vedení se rozhodlo, že si ponechá jen tamní zkušené dinosaury.