Marek Vojtěch Řezanka – Bez mapy

Myšlenky pramení kdesi v nedohlednu
šel jsem již mnohokrát jejich zřídla hledat
Na cestě kamení, které neuzvednu
Tu šlápnu do mokra - tam je mlha šedá

Sám v sobě bez mapy chodím všemi směry
Cíl je mi záhadný. Přesto kráčím. Někam
Snad mě to netrápí. Že je správný? Který?
Změním ho za dva dny, když se noha smeká?

Vše, co zde naberu, tady opět nechám
jak dítě u moře, jež hrad z písku staví
Docházím k závěru, že je marná střecha
když základ uhořel v žáru bez představy

Mám tonout v pohodlí? Znát kříž vyděděnce?
Jsem v roli diváka - či snad režiséra?
Copak nám dohodly smysl existence
síly, jež vyláká zdroj, jenž nevyvěrá?

Otázek přibývá - nejsou odpovědi:
Zda hustá temnota jasem střídána je?
Zda cesta líbivá kroky nerozředí?
Zda hlavu nemotá do ní daný zájem?

Nevím, co vystavět - ani destruovat
co za co zaplatit - a kdy že být skoupý
kdy říci tři sta vět - kdy užít tři slova
kdy, stižen závratí, tím být, kdo sny skoupí

Hledám své vrcholy - zkoumám dna svých hlubin
nic z toho nezměřím - hledím na obojí
Někdy jen mrholí - jindy průtrž hubí
pěšiny ke dveřím, na nichž srdce stojí

Někdo spí na trnech - jiný na nebesích
Na růžích ustlané lože nekrvácí?
Je vcelku patrné - aniž mě to děsí
To, co dám, zůstane
Co si vezmu, vracím...